Vzhledem k tomu, že je zájmen několik druhů, tak to může ze začátku trochu „zmáhat“ dokázat je rozlišit a zorientovat se v nich. Je hlavní tuto látku pochopit. Znalost všech těchto zájmen je stěžejní pro většinu vět, které v angličtině tvoříme. Když ukazujeme – používáme ukazovací, když něco někomu patří – dáváme přivlastňovací zájmena a používáme přivlastňovací pád. Když osobní zájmena dáváme do jiných míst ve větě, tak je formulujeme do předmětného tvaru. Kdo má rád učitelku angličtiny? Já (me), On (him), My (us). A osobní zájmena znáte bez škobrtnutí – JÁ, TY, ON, ONA, ONO, MY, VY, ONI, že ano?